Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2019

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, v SV polovině oblačno až zataženo, ojediněle přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 27 až 31°C, na SV kolem 24°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:05:14

Slunce zapadá:20:59

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Co červenec neuvaří - srpen nedopeče.

Pranostika na akt. den

Když prší o Apolináři, dlouho se z lesů paří.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 380
TÝDEN: 730
CELKEM: 538585

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Léta 1895 - 1904 


Doslovný přepis sl. Adély M a r á k ov é  z originálu kroniky – založené v r. 1881 řídícím učitelem  Václavem Vaňkem, který ji psal až do r. 1896.
Dále pokračoval p. Antonín Beneš č.p.59 až do r. 1901.
Od roku 1902 do 1904 prováděl zápisy Dr Felix Hanmich, farář. 

 


Václav Vaněk  kronikář (r. 1986)

Něco ze starých časů

   Obecní sýpka

Asi do roku 1850 byl v Bezně ještě obecní pastýř, slouha. Tenkráte choval každý hospodář ovce a mnoho vepřového dobytka. Posledním slouhou v Bezně byl jakýsi Kálecký. O posvícení v úterý aneb o svaté Martině sypalo se mu v hospodě obilí! O této sýpce bývala také hostina – ze dvora dostávali sousedé jednoho skopce a sud piva za to, že panský ovčák směl pásti na pozemcích selských. Při takovéto hostině bývalo živo, každý se do syta najedl i pořádně napil.

 

  Stavba nové školy

Dnes, dne 6. ledna 1895 vyřídila  místní školní rada záležitost přístavby školy takto: Přistavovati se nebude, ale postaví se na farské zahradě proti kostnici nová dvoutřídní škola. Pan farář prodal tuto zahradu dnes místní školní radě sáh po 1 zlatém 20 krejcarech. Zahrada obnáší 600 hektarů. Škola tím nebude krásného prostranného místa. Bude tam cvičiště, školní zahrádka i  zahrada pro učitele. Přístavba zúžila by místo na školním dvorku velice a vůbec byl by samý přílepek ku staré školní budově.

Ale hned po tomto usnesení podán byl proti této stavbě od mnoha občanů protest, že jsou zlé časy a málo peněz atd. Na to přišly mezi to volby obecního představenstva, věc se odkládala a odložila snad na několik lét.

 

  Divadelní společnost

Dne 20. ledna 1895. Již po několik neděl hraje tu kočující divadelní společnost páně Solimanova. Jest to společnost solidní a výkony její umělecké musí se chváliti

 

  Odchod lesního pana Syrového z Hájku

Dne 31. ledna 1895 odstěhoval se z Hájku lesní pan František Syrový, za Prahu do Chrusteňic. Pan Syrový byl milovník a sběratel starožitností. Ku zdaru lonské naší výstavky přispěl vydatně. Byl to vlídný, šlechetný muž. Jeho otec, 90. letý stařec, býval lesníkem v Doubravičce a  v Rokytovci. Stěhuje se se synem.

 

  Věž Hrušovská a kostel Horecký

Zaznamenáno dne 10. ledna 1895. Staří lidé v Bezně vypravují, že když za mládí hleděli od Bezna ku Hrušovu, neblyo nic jiného veděti, než věž. Teď se vidí celá osada i se zahradami. Totéž platí o kostele Horeckém. Před 60.  léty byla jen věž viditelná, nyní jsou viděti i okna kostelní. Čím to?

 

  Učitel pan Jan Hercík

Dne 26. února 1895 odstěhoval se z Bezna do Plas učitel pan Jan Hercík. Dne 1. března přišel na jeho místo učitel pan Štěpán Mudroch.

 

  Requiem za smrt arciknížete Albrechta

Dne 28. února 1895 bylo v chrámu Páně slouženo slavné requiem za zesnulého arciknížete Albrechta. Koste plný a na kůru zapěli jsme čtverohlasné  requiem od Etta.

 

  Opravy na kostele

Dne 25. května 1895 v sobotu odpoledne, snesl se nad Beznem veliký déšť. Střecha břidlicová na kostele jest chatrná, i bylo vody v kostele, jak se říká „po kolena“. Hned na dne 27. května přišlo ze dvora několik dělníků a začali na půdě kostelní všechen rum dolů házeti, aby se přesvědčili, zda-li jest klenutí bezpečné. Rumu a velkých kusů kamene vyházelo se mnoho hromad (as 60 vozů). Na některých místech objevily se trhliny, kostel se prkny v polovině zahradil a lid shromážďoval se i  v neděli ke službám Božím pouze před oltářem. Když pak se uznalo, že nebezpečí nehrozí, dalo se to bednění pryč a od 23. června jesta zase celý kostel otevřen. Na to koupila se krásná břidlice ve Francouzských, stará střecha se odstranila  a dává se nyní (1. srpna) nová. Pouze břidlice stála 1600 zlatých. Přivezen byl 1 vagon a od dovozu zaplatilo se přes 200 zlatých.

 

  Krupobití, 27. 7. 1895

V sobotu dne 27. července 1895 o 2.hodině odpolední po dusném parnu vystoupily od Vrátenské hory šedé mraky, strašný vichr nastal a při něm krupobití. U  Sovinek a Doubravičky obilí na poli na čisto vymláceno a jako sešlapáno. U Bezna pouze pole za zámkem a některá u Hájku byla zastížena. Pole od humen k Chotětovu byla zachráněna.

 

  Obecní váha, 1895

Dne 7. srpna 1895. V Bezně dostavuje se naproti kupci panu Podrabskému „obecní váha" stavitelem jest pan František Beneš.

  Mladočeši

Dne 6. října 1895 měl mladočeský, politický spolek pro okolí Mladoboleslavské schůzi na Šmerhově. Na programu byla přednášky: „O příštích volbách“ – profesor Teklý z Hracholusk a „O právu hlasovacím“ – doktor Bičík z Boleslavě. Již 2. hodina dávno minula a obecenstva tak málo, že se již pomýšlelo na to, aby se schůze sešlo. Konečně přece naplnil se sál, že se schůze panem Matouškem z Boleslavě zahájila. Teklý pustil se na to do punktací, do Staročechů a šlechty a bylo po radosti! Nápadné bylo, že toužil po spojenství se šlechtou a Staročechy, kdyby se totiž gregrovskému komandu podrobili. Ke druhé přednášce bohužel, nedošlo. Pan doktor Bičík, ještě pramladočeský mladočech, dostal katarh, a tak národ český připraven byl o znamenité povídání!

 

  Počasí, 1895. Myši

Počasí v říjnu a listopadu roku 1895 byly měsíce polnímu hospodářství velice příznivy. Stále teplo a sucho podporovaly dobývání řepy. Avšak veliké množství myší na některých polích velikou škodu učinilo. Konaly se všeliké podniky, na vyhubení jich, však bez výsledku.

 

  Důchodní pan Diehl stěhuje se do Jenče. Jeho paní.

Dne 21. listopadu 1895 odstěhoval se z Bezna důchodní velkostatku, pan V. Diehl, do Jenče. Jeho paní, Marie účastnila se vloni horlivě a vydatně naší národopisné výstavky. Byla též zakládajícím členem (10 zlatých) spolku „sv. Václav“ a zasedala též v jeho výboru. V ní ztrácí Bezno zjev v ženském pohlaví vzácný.

 

  Z pamětí bezenských

Z pamětí bezenských. Před rokem 1840 bydlel v čísle 71., kdež nyní rodina Štrosova bydlí, chalupník Novák. V roce 1802 říkali tam „u Nedbalů“. Novák měl tři dcery. K jedné, Marii, docházel mladík z Podvince. Novák byl proti tomu. Jednoho dne přišel mladík ten opět do Bezna, Marie právě prala. I přistoupí k ní jinoch, vytáhne pistoli a střelí Marii do prsou. Otec byl ve stodole, Marie vyběhne ven a na prahu klesne. Vrah skočí do komory, zavře za sebou, lehne do postele a vypálí druhou ránu do sebe. Otec vypáčí dvéře a uhlédl vraha v hořících peřinách, stáhne ho s postele a oheň udusí. Vraha odvezou do Podvince a Marii uloží do postele. Rány nebyly nebezpečné. V brzku se oba uzdravili. Vrah byl na dvě léta zavřen a Marie vdala se v brzku. za J. Jeřábka, syna učitele z Chotětova. Později koupil si pan Jeřábek hospodu ve Velkých Všelisích, kdež podnes se svou manželkou žije.

 

  Chalupa č. 5

Na chalupě pana Šípka č. 5 zříme krásnou lomenici. Chalupa tato stavěna byla roku 1790. Lomenice představuje prý „monstranci“.

 

  Statek č. 59 (viz strana 96)

Statek pana Antonína Beneše č. 59 stavěn byl roku 1793. Na lomenici ve štítě byl tento nápis: „S pomocí Boží vystavěl jsem Letha Páně 1793. Dej Bože by bylo k mej duši k spasení a skonání života mého. Antonín Beneš.“

V roce 1894 byla lomenice opravena a nápis na štítě uschován.

 

  Jak sypávalo obilí

Jak sypávalo obilí. Dokud bylo třístranné hospodářství, dával každý mandel „korec“ obilí. Nyní ani půl mandele z korce se nenamlátí. Půda se příliš vystává.

 

  Potrava lidu

Potrava za dob starých a nynějších. Před 50. lety osívali rolníci pole svá mimo druhy obilí hrachem, čočkou, prosem a řípou. Řípa tato je bílá, kulatá a  sloužila lidu za potravu. Cukrová řepa tenkráte se nesázela. Z ječmene dělaly se „ve stoupách“ kroupy. Stoupa byla v každém statku. Ve mlýnech bývaly „jahelky“, totiž oddělení, v němž z prosa jáhly se dělaly. Týdenní potrava jak hospodáře tak čeládky byla tato: V pondělí hrách, v úterý čočka, ve středu knedlíky, v pátek placky a v sobotu jáhly neb řípa. V neděli byly buchty neb lívance a pouze o svátcích maso. Ke snídani vařily se rozličné polévky – zapražená, česnečka, bramborová, mlíková atd. K večeři vždy brambory a chléb. Nyní oddělen jest hospodář od čeládky. Každého dne má pro sebe maso a v neděli pečeni. Čeládka dostává nyní ke snídani hrnek kávy, v poledne pak knedlíky, hrách, jáhly a k tomu každého dne buď pořádnou buchtu neb několik placek. K večeři pak buď brambory, chléb a i zbylé placky od poledne. V neděli dostane k obědu maso a knedlíky.

 

  Schůze hospodářských jednot

Dne 13. prosince 1895 měla hospodářská jednota mladoboleslavské schůzi na Šmerhově. Byla četně navšítvena. Pan E. Hrubý z Libochovic  přednášel „O otázce cukrovarnické“. Přednáška se líbila.

 

 

  Občanská beseda

Dne 5. března 1896 svolal učitel pan Š. Vacke do „Velké hospody“ několik občanů, nejvíce to řemeslníků a předložil jim stanovy spolku „Občanská beseda“. Stanovy jsou zaslány ku schválení.

 

  Úmrtí pana Václava Filipa z Doubravičky

Dne 19. března 1896 zemřel v Doubravičce pan Václav Filip. Když se jednalo o  obsazení učitelského místa v Bezně v roce 1867, byl zvěčnělý tenkráte členem školského výboru a vůdcem jeho. Tenkráte děkan Jeřábek, starosta bezenský, František Beneš, vikář i konsistor, chtěli míti učitelem Františka Hradeckého. Po konkurzu přihlásilo se 14 kompententů a mezi nimi také já. Při volbě dne 24. března 1867 konané byl jsem zvolen a po dlouhých bojích nejprve dekretem provisorním do Bezna dosazen, na to za rok a opět po velkých bojích obdržel jsem dekret definitivní. Bylť tenkráte pan Filip ve květu života, ducha pronikavého, rázného. Musím ti, muži dáti zaslouženou čest a chválu, žes nehleděl na osobu, ale pracoval jsi jen ku prospěchu školy a obce. Dosti jsi při tom se mnou zakusil protivenství! Budiž ti věčná pameť! (Podrobné vypsaní celého toho velezajímavého boje vylíčil jsem ve článku „Pravda vysvobodí nás“ „Učitelského kalendáře“ z roku 1873.)

 

  Rybník u Hájku

Několik set kroků jižně od myslivny u lesa Hájku stojí na protržené hrázi několik topolů. Dle pověsti stával tam rybník, v němž měli páni ryby nasazeny. Bylo to na konci předešlého století. K opatrování ryb ustanoven tam byl hlídač, který v boudě vedle rybníka zůstával a při veliké vodě na starosti měl, aby stavidla vytáhnul.

Bylo to na den svatého Petra a Pavla o pouti bezenské. Hlídač jde do Bezna, bouře a strašný liják se přihrnou, hlídač letí k rybníku a ku svému zděšení uvidí, jak voda hráz prolomila a hrnula se i s rybami dále na důl. Obávaje se trestu milý hlídač uteče a více se k rybníku nenavrátí. Nebožtík Grolmus, slavný archeolog, praví kdesi, že pod touto hrází jest homolovitý vršek a v něm že snad budou starožitnosti. Prokopal jsem tento vršek z části, a nalezaje stále jen obyčejný násyp, nechal jsem práce. Pan Horák stařec 70-ti letý, praví, že za jeho mládí na hrázi nebylo.

Letošního roku (26. 3. 1896) zakládá tam velkostatek opět rybník. Staví se tam 2 m vysoká zeď a pod ní vloženo jest dřevěné potrubí, stavidlo.

 

    Divadlo ochotnické

Dne 6. dubna 1896 v pondělí velikonoční hráli naši ochotníci „Prababiččin kalendář“. Hra se velice líbila, výnos skvělý 52 zlatých. Divadlo řídil učitel pan J. Kouba.

 

   Stavba silnice v nemyslovické ulici

Dne 22. května 1896. V nemyslovické ulici staví se silnice. Naproti „Velké hospodě“ našla se popelnice pouze rukou hnětená.

 

   Oprava kalu a farní budovy

Po celý měsíc duben i květen opravuje se farní budova. Též nový plot okolo ní dán. Též kal uprostřed návsi opravuje se dle regul. plánu.

 

V Bezně dne 18. července 1896

Václav Vaněk, řídící učitel.

 

Odchod řídícího učitele Václav Vaňka na trvalý odpočinek

Dnem 1. září roku 1896 odešel zasloužilý řídící učitel pan Václav Vaňek na trvalý odpočinek a odstěhoval se ku své dceři provdané v Turnově.

Bude míti 1160 zlatých pense. Na jeho místo nastoupil pan František Seidl, řídící učitel z Mladé. Ten čas působili při škole bezenské tito učitelé: Štěpán Vacke, Jaroslav Konba a Jindřich Beránek.

Tento poslední byl churav a odešel na zotavení ku své tetě do jisté obce u  Králového Hradce – kde stížeň jsa chrlením krve zemřel. Jeho pěknou knihovnu koupili jsme pro nově zřízenou knihovnu obecí. Téhož roku byla koupena školní zahrada od majitele pana J. Švejcara za 760 zlatých. Zahrada tato schválena byla jako stavební místo pro novou školu.

 

   Úmrtí děkana pana Košťáka

Téhož roku zemřel v Mladé Boleslavi bydlící děkan na odpočinku pan Antonín Košťák, bývalý kaplan bezenský a převezen ku pohřbení do Mělnického Vtelna. V Bezně byl kaplanem 25 roků. Ze smrti děkana pana Jeřábka stal se farářem ve Strenicích. Jmění svoje odkázal dílem svým přátelům, dílem „Ústřední Matici“ a dále zřídil studentské nadace.

Za hospodini měl Annu Pankrácovou, dceru polníka ze Sovinek, jejížto rodiče statek pro dluhy prodati museli. Všeobecně se myslelo, že starý Pankrác sešel smrtí přirozenou, avšak farní matrika dokazuje, že týž šeškrábav fosfor ze sirek, se otrávil a zemřel. Příčina asi byta ta, že dcera téhož majíc milostný pomět obtěhotněla a porodila dítě tajně, a  aby okolnost tato na veřejnost nevyšla, starý Pankrác dítě ze světa sprovodil a sice tím způsobem, že jim uhodil na zahradě o strom, načež jej za doby noční do návesního kalu v Sovinkách vhodil. Lidé jdouce okolo kalu viděli na povrchu vody plavati mrtvolu děcka a tu učinili poplach, načež vyslícháním zjištěno, že se věc v rodině Pankrácově udála. Dcera byla zatknuta a odsouzena na 2 roky do žaláře, neb se přiznala, že vraždu dítěte sama spáchala, čímž podezření a vinu na zločinu tomto z otce na sebe uvalila.

 

   Počasí a povětrnost, polní hraboši

Počasí v tomto roce bylo ponejvíce suché, polním plodinám příznivé. Obilí hodně sypalo, rovněž na řepu bylo počasí suché a dosti příznivé.

V tomto roce objevilo se nesmírné množství polních myší (hrabošů), které ozimy a  jetele nadobro, vzdor úsilovnému hubení jich, zmizelo. 

 

   Čištění rybníka a vyklízení kalu v roce 1899

Za dopoledních hodin ve středu dne 15. února 1899 dán parní píšťalou lokomotivy ku čerpání vody z rybníka císařsko královským velkostatkem zdejším dodanou, signál, že tato svoji činnost zahájila a čerpání vody započalo. Ku započetí práce této již nejen ze zdravotních ohledů, ale také i k účelu hmotnému respektive k upotřebení kalu co hnojiva na pozemky dávno velmi nutno bylo dostavili se někteří členové obecního výboru se svým starostou panem Antonínem Benešem v čele dále účastníci císařsko královského velkostatku, mimo to pak četní občané a hospodáři bezenští žádostivi jsouce pokroku v práci této.

Ze všech stran jakmile signál dán hrnulo se zvědavců nesčíselné množství k rybníku dílem na silnici, dílem kolem domků se zastavíc, by podílu na divadle tomto brali.

Lokomobila hnala plnou parou vodu z rybíka ven, takže voda vyčerpaná z pumpy jako z velkého jícne sršíc. Sto koryt dřevěných procházela a odtud zahradou císařsko královského velkostatku pak strouhami podél silnice směrem ku Sovinkám odtékala.

Dodatečná práce t. j. vybrání posledního obsahu vody dělo se s dosti velkými obtížemi. Museliť zjednaní nádeníci na kalovinu v rybníce zůstavší prkna pokládati a takto brodíce se po kolena v bahně a blátě vodu strůžkami shrnovali, by táž ke koši, odkud ji pumpa čerpala odtékala.

Když rybník vody zcela po pilné dvoudenní práci zbaven byl, dáno veškerým občanům vybubnováním v obci věděti, že jim volno  kalovinu úplně bezplatně voziti a tímto své pozemky zdarně pohnojiti.

Rozumí se, že nikdo nelenil a toto oznámení na vědomí vzal, by své pozemky takto zlepšil a během několika minut začal veliký ruch u rybníka přížděním a odjížděním povozů působený.

Potahu při odvážení kaloviny bylo 20 císařsko královského velkostatku bezenského 15 dvora téhož z Nemyslovic a 40 občanů bezenských. Celkem tedy 75 potahů pracujících.

Počasí ještě dosti posloužilo takže v práci mimo  neděle a svátku ani den se neustalo a vyklízení kalu dne 2. března 1899 o 6.  hodině večerní úplně skončeno a zůstalé jámy a otvory zavezeny čímž dno rybníka úplně srovnáno.

Veškeré předuvedené potahy vyvezli úhrnem 7100 vozů kaloviny za 13 dní.

 

   Oprava hráze rybníka roku 1899   

Vrchní správa velkostatku zdejšího dožádána, by tarras a cestu od „Šmerhova“ kolem č. 109 (Pokorných) a 95 (Fary) dle způsobu v roce 1886 kolem „Šmerhova“ panem vrchním ředitelem Ferdinandem Vaňkem provedeného zříditi dala. „Akciová společnost“ v Bezně hodlá nyní do vyčištěného rybníka ryby nasadit.

Kolem domku Františka Fary (č. 95) a J. Pokorného (č. 109), zřízen terras a  ku malému dvoru sjízdná silniční cesta prvější nákladem císařsko královského velkostatku a poslednější nákladem obce.

Rybník sám i za dnešního dne, kdy tyto řádky píšeme t. j. 4. května 1899 jest vysoký jen tu a tam lze málo vody viděti. Studny jsou téměř prázdny a  obyvatelstvo nuceno vodu z vodovodu císařsko královského velkostatku bráti.

 

   Zřízení parku, převoz soch, sázení stromů.

Po ukončeném vývozu rybníku započato se zarovnáním pozůstalých jam téhož a  tu vznikla u obecního zastupitelstva a tehdy přítomného obecního starosty pana Antonína Beneše a členů téhož – pana Sedláčka, Svačiny, Křičky, Grünwalda, Antonína Beneše, Líbecajta, Nováka, Štrossa a  Antonína Pecháčka, jež vždy ku okrase a zvelebení obce přihlíží, myšlenka, na prostoře mezi studnou a silnicí před usedlostí A. Křičky, č. 6, učiniti návoz. Návoz ten urovnati a stromy vysázeti má. A myšlenka ta a to zvláště snahou p. Grünwalda vrchního ředitele c. k. velkostatku ve skutek uvedena. Na prostoru jmenovaném zřízen pěkný park, uprostřed něho vsazen smutečný jasan, pak keře a kolem parku mladé lípy zasázeny. Park samotný ohražen drátěným 1 m vysokým plotem. Kolem fary pak spojena silnice okresní se silnicí ke „Šmerhovu“ vedoucí, silnicí novou návozem a narovnáním kamene učiněnou. Podél plotu farního čelem k silnici ke  „Šmerhovu“ jdoucí, vysázena prostora stromovím (javory). Po levé straně plotu farní budovy postavena čelem k rybníku z cesty ku „Hájku“ tam se nalézající socha a od silnice u nádraží sv. Jana Křtitele. Obě sochy opraveny sochařem Šafaříkem ze Všelis. Jednotlivá místa vyrovnána, sochy novým nátěrem opatřeny a nápisy upraveny. U  soch zvaných „u třech svatých" pak prostora tam mezi okresní a obecní silnicí novými stromy vysázena. Veškeré práce tyto jako urovnávání, návoz a zasazování stromů provedeny sjednaným dělnictvem za dozoru starosty obce pana Antonína Beneše, č. 57. I radního Josefa  Sedláčka, č. 52, a zahradníka místního c. k. velkostatkupana Heřmana Mazánka.

 

   Udílení sv. birňování, 27. – 29. 4. 1899

Když takto vše dohotoveno, nadešla doba udílení sv. birňování v obci.

Jeho Eminence nsy. světicí biskup pražský Ferdinand Kalous zavítav ve  čtvrtek dne 27. dubna 1899 odpoledním vlakem ku udílení sv. birňování v obci Bezně a přifařených k této osadách, byl uvítán na nádraží chotětovském. Byv osloven zástupcem c. k. místního velkostatku a  patronátu vrchním ředitelem p. Vendelínem Grünwaldem. Členy obecního zastupitelstva se svým starostou panem Antonínem Benešem v čele, okresním starostou panem Papouškem, úředníky shora uvedeného velkostatku a půdělených dvorů a mnoha osobami na nádraží se dostavivšími.

Před vchodem ke starému hřbitovu zdejšímu u chrámu Páně, postavena byla národem a snahou pana vrchního ředitele Vendelína Grünwalda skvostná dřevěná brána s uměle vyřezávanými ozdobami. Práce ta provedená kolářem c. k. velkostatku místního a jsouc dohotovena chvoji  a školními dětmi za pomoci ind. učitelky sl. Bartoňové shotovenými papírovými květinami zahradníkem c. k. velkostatku ozdobena.

Krátce po čtvrté hodině odpolední oznámili příjezdem koňmo baderisté, že J. E. se v osadu naši  blíží.

Nadšen byl každý, uvideň Jeho Eminnence s jakým utěšeným okem pohlíží na osadu naši, na množství lidu k uvítání se ke kostelu dostavivší a na přípravy, jež k tomuto vzácnému účelu vykonány byly.

Při vstupu do chrámu Páně a uprostřed špalíru se sborů dobrovolných hasič zdejších, nemyslovických, sovinských  a všeliských , učiněného, byl J. E. tkoliovým projevem starostou obce panem Antonínem Benešem, oslaven načež podána J. E. družickou (Langhasovou, dcerou nájemce dvora ze Sovinek) kytice.

V 6.  hodině odebral se do chrámu Páně a po obvyklách zpěvech, obřadech a  ceremoniích v průvodu do farní budovy. Večer uspořádáno J. E. zastaveníčko při němž hasičské sbory svrchu jmenované o lampionovém průvodu před vchodem do fary učinili palír, zpěvácký spolek vedením řídícího učitele pana Františka Beidla zapěl zpěv slavnostní, střídaje se v dalších národních zpěvech s hudbou místního hasičského sboru, jež řízením kapelníka pana Líbecajry několik kusů zahrála přičemž J. E. z balkonu farního včele všem děkoval, takže jsa srdečnou ovací jemu činěnou dojat, uděliv přítomným své biskupské požehnání. Sešel dolů a  před farou vstoupiv mezi korparace a lid děkoval opětně za vše. Po té provolána J. E. „Sláva“, načež všichni v slavnostní náladě místa  opouštěli a domů se ubírali.

Druhý den na to, dne 28. dubna 1899 udíleno J. E. sv. biřmování k němuž se na 650 biřnovanců dostavilo a dne 29. dubna 1899 J. E. jsa doprovázen svojí duchovenskou družinou, starostou obce panem Antonínem Benešem, členy obecního zastupitelstva, panem V. Grünwaldem atd. Poděkoval s nadšením všem za veškeré pro slavnostní dny tyto vynaložené snahy jejich, jež nejen u J. E. ale i u veškerého občanstva zaslouženého ocenění došly. A rozloučiv se s nimi odejel do Krnska.

Po celé dny slavnostní bylo cizího lidu v obci zdejší nesčíselné množství, takže každý milerád na dny 27. , 28. a 29 dubna si vzpomene.

 

  Úmrtí Františka Ledvinky

Lonského roku v květnu dokonal život svůj, výtečný obvodní lékař zdejší pan František Ledvinka. Byl synem učitele z Křince. Obětavost téhož vůči nemocným byla k nepopsání, neb komukoli a každé chvíle svou radou i  pomocí vstříc vešel. Nevyhojitelná chroba plicní zklátila v tmavý hrob tak znamenitého , nadaného lékaře.

Zvěčnělý před úmrtím svým dal se oddati s hospodyní svojí. Takto dobře zaopatřena jest.

 

  Řepní lístek

Řepní lístek z roku 1881 na důkaz, že 1 metr cent řepy stál za 1 zl. 55 kr. nejvyšši to cena za řepu vůbec. Následkem klesnutí ceny cukru byla řepa v roce 1886 pouze za 80 kr. 1 metr cent. Od té doby kolísá ceny řepy od 90-95 kr.

Jen dej Bože, aby se na této ceně udržela, bylo by dobře!

 

  Stavba silnic a studny

V obci zřízeny nové silnice, jichž velmi potřebí bylo, takže nyní pohodlně se po obci procházeti a projížděti může a sice od č. 6, kolem budovy farní, ku silnici kolem „Šmerhova“ vedoucí.

Od kováře Formana podél kalu k Müllerovům respektive k „Malému dvoru“, od váhy kolem „sv. Trojice“ ku silnici ku Šmerhovu vedoucí.

U stodoly pana Lajbnera v „Malém Bezně“ postavena studna již do vlastní regie převzal stavitel pan Antonín Beneš.

 

Rok 1900

   Odchod pana Vednelína Grünwalda na odpočinek

Pan Vendelín Grünwald, vrchní správce císařsko královského velkostatku nejvyššího rodinného fondu odchází dnem 5. dubna 1900 na odpočinek. Týž působil zde po 5 roků v úřadě svém a jako zástupce hlasu virilního velkých zásluh o obec naší si dobyl. Obecní zastupitelstvo ve schůzi své dne 21. ledna 1900 odbývané, jmenovalo téhož čestným občanem městyse Bezna a věnovalo témuž diplom tohoto čestného občanství.

Na místo téhož přijít má pan vrchní správce ze Zákup, i pro churavost téhož prozatím zastupuje jej pan revident H........

 

  Zřízení studny obecní

V Malém Bezně u kováře Ferdinanda Nečady mezi kovárnou a obytbým stavením zřízena obecní studna.

 

  Zimní počasí

Zimní počasí roku tohoto bylo po většině mrazivě, sněhu hojnosti a ještě  v březnu 29. a 30. se velni chumelilo jako liná léta v prosinci!

 

Rok 1901

  Počasí, ceny obilí a hojnost ovoce

Zima byla trvalá  a dosti krutá. Jaro z počátku velmi deštivé takže seti počalo 27. dubna kdy nastalo příznivé počasí, a skončeno 12. května. Potom nastalo sucho, takže 6 neděl nepršelo, následkem toho, mnoho řepy ani nevzešlo. Studně přestaly dávti vodu a nastal nedostatek pitné vody až do prosince. Žně byly velice příznivé takže brzy byly skončeny, obilí na mandelu bylo málo, ale zrno velmi pěkné a sypká též. Toho roku byl metr cent ječmene 7  zlatých 80 krejcarů. Šel však špatně na odbyt. Žita za 7 zl 75 kr – 8  zl, pšenice 8 -9 zlatých, oves 6 -7 zlatých, řepa 93 krejcarů s dovozem na dráhu řízky 20 kr. cent, sláma 3 – 4 zl seno a jetel 5 – 6 zl. cent.

Následkem nedostatku píce dovážena k nám sláma a seno z Uher, ovšem že velice špatné jakosti. Zajíců bylo málo, zato koroptví a bažantů bylo hojnost. Párek koroptví stál 40 – 50 kr, zajíc 1 zl 50 kr, párek prasátek 18 – 20  zl. Vepřového dobytka vůbec bylo málo. Hovězí se stálo 60 – 64 kr, telecí 65 -70 kr.

Ovoce bylo hojnost – jablka se krásně vyvinuly, cent stál 10 -12 zlatých, míšenská jablka 35 -40 zl. Hrušek byl méně. Cent stál 16 -20 zlatých, rané a zimní druhy. Za to švestek takové množství, že není pamětníka. Stromy byly v pravém smyslu obaleny, však se také mnoho stromů polámalo a zničilo. Metr cent stál 1  zlatý 20 krejcarů – 5 zlatých, nebyly ale trvanlivé, brzy hnily od pecky a nebyly tak dobré a sladké jako jindy. Řepa se počala dobývati na začátku října ale pro sucho velmi téžce a málo vážila, ale práce šla dobře, lidé hodně vydělali. Ku konci října nastalo počasí deštivé a  blátivé, které setrvalo až do konce sklizně. Tentokrát cukrovary špatně pochodili – cent surového cukru klesl na 11 zlatých, což nikdy nebylo.

 

  Úmrtí Josefa Horáka

Dne 9. června téhož roku zemřel nejstarší občan pan Josef Horák. Býval rychtářem a dlouholetým starostou obce, v 84. roce věku svého. Nejstarší tato rodina v Bezeně hospodařila téměř 400 let na statku č. 4, až na sklonku žití Josef Horák usedlost na kusy rozprodal a odstěhoval se do nově postaveného domku č. 149 dne 27. září 1896. Domovní stavení se zahradou koupil Jan Projsa č. 61. Za celou usedlost i s příslušenstvím se utržilo 35 000 zlatých. Horák na těch pozemcích si pojistil 300  zlatých výměnku. Korec pole se prodával za 250 – 300 zlatých. U té usedlosti bylo 85 korců polí. Hovězícho dobytka 16 kusů, 1 pár volů, 1  pár koní, 12 prasat, 1 stroj mláticí se žentourem, secí stroj, 3 vozy a  drobné hospodářské náčiní.

Horák měl dva syny a šest dcer. Usedlost svoji dával synovi Václavovi, který se pro svoji povahu nesmělou nemohl oženit. Zamiloval se do služky Alžběty Korejzové a vzdor domluvám a nesvárům domácím od ní upustiti nechtěl a s rodiči žil v nepřátelství, takže Horák ze msty jemu statek nedal a týž rozprodal. Václav ale obdržev 8000 zlatých podílu a s Bětou se oženil a koupil si chalupu v Krpech.

   Horák st. byl povahy hrdé a umíněné. Co si usmyslel musil provést stůj co stůj a Václav je po něm. Syn Josef jest úředník dráhy v Bezně.

 

  Parcelování statků

Co naše paměť sahá, byl prvně rozprodán statek č. 103 proti dvoru, jehož majitelem  byl Moudřík, který statek ten na začátku 19. století prodal němcu Pankrácovi. Týž koupil v letech 1856 statek v Sovinkách, nyní Kafkův se v Bezně statek rozprodal. Stavení s 30 korci koupil Josef Frydrych obchodník v obilí, kterýž tu chalupu v roce 1880 postoupil dceři Marii, která se provdala za stavitele Beneše, který v roce 1889 postavil na svém poli budovu novou s cihelnou  č. 140 a chalupu bez polí prodal Václavu Štrosovi, svému švagru za 1800 zlatých.

Na statku č. 23, mezi „Malým a Velkým dvorem“ hospodařil Vincenc (Čeněk?) Projsa, jelikož synů neměl provdala se na statek ten dcera Anna, která se provdala za Jana Dvorského z Čelakovic, kupeckého mládence, který ač byl na tehdejší dobu vzdělaným člověkem, hospodářství nerozuměl a špatně vedl a také se říkalo, že ani nevěděl o všech svých polích, hleděl si víc pušky a hospod nežli hospodářsví. Po smrti své manželky v roce 1875  prodal usedlost tu známému, šejdíři doktoru Vurclovi z Mladé Boleslavi, který v roce 1877 pole rozprodal a budovu se zahradou prodal Kateřině Tuvarové (Borecká, č. 47), který totéž prodala V. Haužvicovi za 4000 zl. Pole u Hájku tak zvana „Projsova zahrada“ byla koupená Františkem Káleckým a Pecháčkem ze Sovinek. Haužvic stavení se zahradou prodal za 8000 zlatých v roce 1885 I. Stejskalovi, nájemci dvora Sovinského, který zbytek zahrady vykácel, zde kolem odvezl a přikoupil od č. 100 malá kousek pole za Projsovou zahradou a v tomtéž roce prodal to c. k. velkostatku za 9 800 zl a tento výměnou kusu Sovinksého scelil kus pole mezi Beznem a Sovinky a tak zmizel jeden statek (č. 23) z Bezna snad na věky, protože císařští ničeho neprodali.

Statek č. 48 náležel Václavu Sedláčkovi, říkali tam u Jírů. Za ženu měl dceru ze statku u Boreckých, č. 47. Měli jedinou dceru, kterou provdali za Josefa Nového z Vlňovic. Ten statek rozprodal v roce 1875 a koupil si větší statek na Skalsku. Hospodářské stavení se zahradou a polem, kde nyní panska cihelna, koupil Václav Svačina. Původně statek ten měřil 80  korců a obdržel jej shora jmenovaný Václav. Mladší ten bratr Josef utekl tehdáž před vojnou do Uher a dlouhý čas nedal nikomu o sobě věděti až v roce 1854 se vrátil a hlásil se o podíl ve statku. Když v dobrém nebylo mu vyhověno, žaloval u soudu a při vyhrála obdržel polovic polí 40 korců, proto jsou větší kusy pole od té usedlosti vždy na 2 stejné kusy rozděleny k př. Dolní Blahov. Za obytné stavení koupil si Josef Sedláček č. 52 a provozoval co mistr zednictví . Říkali dlouho u něhu Uher, protože se tamtéž dlouho zdržoval.

 

 

Rok 1902

   Počasí

V tomto roce byla zima velice mírná, nebylo žádného sněhu ani ledu, až v únoru namrzlo 4. – 8. 1. na 10 centimetrů ledu, takže si hostinští a sládce pokradmo ledu navezli. 1. – 3. ledna bylo krásné počasí, oralo se, teplota 13° R. Potom celý leden střídavě déšť a pošmourno bez mrazu. Za to jaro bylo nepříznivé a mrazy zničily třešně u květu a později i ostatní stromoví v květu, takže bylo málo ovoce. Úroda byl překrásná, žito až 2  metry dlouhé, ale dne 1. července přišly kroupy. Škody nebyla velká (20%). Na dne 31. července padaly u Hájku a zničily úrodu na polovic, žito bylo již zralé a mělo se kosit, pro špatné a deštivé počasí se nemohlo sklízet. Dne 7. srpna o 2. hodině odpolední přihnala se bouře s krupobitím od západu a částečně od jihovýchodu a nad Beznem se srazily a krásnou úrodu až na malé části zničily (až 80%).

 

   Požár

Aby byla míra neštěstí dovršená, udeřil blesk do kovárny Františka Formana a zapálil a zničil krov. Majitel jest pojištěn.

Mimo velkostatku byly na krupobití pojištěni pouze František Beneš, č. 140, Václav Beneš č. 14, Václav Haužvic, č. 4, Josef Khals a dr. Josef Mikeš. Škoda krupobitím způsobena jest ohromná a odhaduje se na 120 000  zlatých.

Na to bylo počasí žním nepříznivé, deštivé a chladné až do 26. srpna. Mnoho obilí se navezlo vlhkého do stodol až konečně konec měsíce bylo stále pěkné a suché počasí, takže kdo se opozdil měl ku konci dobrou sklizeň. Žně skončeny 3. září.

Zapsal Antonín Beneš

 

 

Rok 1902

   Žádost povýšení Bezna za městys a bývalé trhy v Bezně od r. 1865 do r. 1870

Již roku 1896 baron Weber, c. k. okresní hejtman a místodržitelský rada v Mladé Boleslavi vybídl zdejší obecní zastupitelstvo, by volilo svého zástupce do okresního zastupitelstva Mladoboleslavského. Volba tato byla provedena, a zvolen pan  Antonín Křička. Při novém sčítání lidu bylo to pětně odvoláno. Obec odvolávala se však výnosu c. k. místo držitelství z roku 1862 16/10.

N. E. 6976 kterým  obci bezenské povolují se třívýroční trhy, a sice první ve středu po první neděli v postu, druhé první středu v měsíci září a třetí ve středu před sv. Kateřinou. Proto odhodlalo se obecní zastupitelstvo ve svém sezení 24. 11. 1901 podat žádost o povýšení Bezna na městys a sice na podnět okresního starosty a zemského poslance pana Cyrilla Papouška. Vypracování této žádost, svědčí Jeho Veličenstvo, svěřeno bylo členu obecního zastupitelstva a učiteli zdejšímu panu Štěpánu Vackovi. Poslání, doporučení, a popřípadě přepracování odevzdána býti má panu doktoru Heroldovi advokátu v Praze a poslanci na říšské radě.

 

  Pošta

Koncem roku 1903 zřízena byla v Bezně na žádost obecního zastupitelstva, za přispění pana poslance Cyrilla Papouška pošta, kde počalo se úřadovati 10. 1. 1903. První poštmistrovou byla jmenovýna slečna Emílie Pražská, od roku 1907 pak slečna Božena Šťastných.

 

  Úmrtí pana Václava Haužvice

Pan Václav Haužvic, bývalý velitel hasičů, pohřben 17. ledna 1902.

 

  Knihovna

Knihovna „Palacký“ čítá 135 svazků. Obec přispívá na ni ročně 50 krejcarů.

 

 

Rok 1903

  Úmrtí doktora L. Riegera

Dne 9. března 1903 zemřel náš velký vlastenec a vůdce národa Ladislav Rieger, český občan zdejší. Ve zvlášřní schůzi obecního zastupitelstva ze dne 9. 3. téhož roku věnována zesnulému zasloužilému muži vřelá vzpomínka, a jako deputace ku jeho pohřbu vysláni – pan starosta Antonín Beneš a pan učitel  Štěpán Vacke.

 

   Volby do okresního zastupitelstva

Na téže schůzi provedena byla volba jednoho volitele ku volbě členů okresního zastupitelstva. Z 11 hlasů platilo 10 pro pana Františka Beneše, stavitele v Bezně a jeden pro pana učitele Vacke.

 

   Usnesení o stavbě nové školy

V téže schzi bylo usneseno, by se v tom pádě, dojde-li ku stavbě nové školní budovy, stará budova pro obecní účely (radnici a poštu) zakoupil,  a sice za nejvyšší cenu 10 000 Korun.

 

   Nové hodiny

 Ve schůzi dne 10. května odbývané, usneslo se obecní zastupitelstvo poříditi nové věžní hodiny od firmy Heinz v Praze, která je též dodala ze 2000 krejcarů. Rozdíl mezi starými a novými hodinami byl ten, že dřívější hodiny byly v báni věžní umístěny, kdežto nynější umístěny jsou v komoře ve věži pod zvony, a bicí stroj přeměněn prozvony, kdyžto dříve hodyny byly na zvláštní cymbály, které se dosud ve věži (v báni) nacházejí a mají nápis. Franz Josef Pachta 1764.

 

   Hasiči

Sbor dobrovolných hasičů nalézal se v kritickém postavení, jednalo se již o  jeho rozejití. Žádný zájem nejevil se z řad občanstva. Sjezd slovanského hasičstva v Praze 16. srpna posílil i v Bezně, odkud vyjelo 10 členů na sjezd. 

 

   Povýšení obce na městys

V neděli dne 13. září 1903 oslavilo obecní zastupitelstvo povýšení obce za městys zvláštní slavností s následujícím pořadem:  1. Budíček

                                         2. Slavné služby Boží

                                         3. Uvítání hostí

                                      4. Slavnostní řeč

                                      5. Společný oběd na Šmerhově

Odpoledne:1. Dějepisný obraz Bezna, podal místní obvodní lékař Dr. Josef Čejka

                  2. Slavnost zahradní

                  3. Taneční zábavy na Šmerhově a ve Velké hospodě

Slavnosti přítomni byli níže vlastnoručně podepsaní vážení hosté:

Aleš Komers (c. k. místodržící rada)

Boleslav Matoušek (náměstek starosty královského města Mladá Boleslav)

František Beneš (m. radní)

Jan Svoboda (m. radní)

Cyrill Papoušek (starosta obce Všelis)

Štěpán Miler (Horní Cerno)

Honzátko (Strenice)

Anotnín Hybner (mlynář ve Strenicích)

Václav Šípek

František Šípek

Stanislav Krejč

Václav Boháč

Jan Janoušek

V. Šafařík

Josef Novák (statkář ve Vtelně Mělnickém)

V. J. Rameš (obchodík v Nové Pace)

Antonín Dobrý

Václav Urbánek (řídící učitel ve Všelisích)

V. Čejka

František Mansfeld (účetní v Chotětově)

Jan Matouš (starosta obce Mimoně)

V. Mlunecký (starosta Krnska)

Josef Dědina (starosta ze Strenic)

Dne 21. června 1903 byla schůze obecního zastupitelstva, ve které se jednalo o tom, jak by Jeho Veličenstvo potvrzené povýšení obce Bezna na městys se oslavilo. K návrhu pana vrchního ředitele cís. panství Jana Per? bylo usneseno povoliti výlohy s oslavou opojené obnos 400 Korun. Dále usneseno povolati do komise pro oslavu představenstvo obce, pana dr. Čejku, lékaře zdejšího a pana učitele Štěpána Vacke. Komistátu se udává sestaviti a co nejdříve předložiti podrobný program slavnosti.

Návrh na užívání znaku a diplomu. Ku návrhu pana Václava Svačiny usneseno žádosti za povolení znaku a zhotovení diplomu. K návrhu pana starosty Antonína Beneše přijat znak rytířů Bezenských z Prorubě s připojeným českým lvem.

Slavnost sama konána 13. září 1903 s programem, který zároveň s podpisy na předelém listě zaznamenán jest.

 

  Definitivní rozhodnutí stavěti novou školu

Ve schůzi místní školní rady 22.11. 1903 bylo definitivně usneseno postaviti na bývalé farské zahradě, kterou pan farář Švejcar ze 700 zl zapordal, novou školní budovu s nákladem 34 400 Korun. Ihned se má přikročiti ku potřebným přípravám ku stavbě. Stará školní budova prodá se obci bezenské zároveň se školním pozemkem, který dříve pan řidící Vaněk bezplatně užíval. Zadáno ku okresní školí radě o povoleníku prodej těchto polí. Povolení toto později došlo a pole prodána panu V. Švejcarovi za 5583 Korun.

 

 

Rok 1904

      Úroda a sucho

Rok tento byl příliš suchým. Jarní práce v polích a setba konala se brzy v březnu, v dubnu sice pršelo a setba řepy  u některých se poměkud opozdila, ale ne dlouho. Ze 17. na 18. dubna v noci po jedné hodině strhne se netolik nad krajinou zdejší, nýbrž nad celými Čechy strašné bouře a lijáku. Místy s horzným krupobitím. Blesk strašně řádil, zapaloval na místech nesčetných nesčetný majetek lidský. V tu noc vyhořely kolny Stránovské v polích. Pak deště ustaly, a počalo veliké sucho. Poněvadž byla ještě spodní vláha v zemi, tak usušeny jetele krásně, ale to bylo vše. Otavy stálým suchem uschly. Žně byly dosti obstojné na zrno, ale slámy bylo málo, takže kdo chtěl poněkud jen  stav dobytka uchovat, brzo musel slámu shánět. Dobytek se prodával šmahem, chov dobytka musil každý na nejnižší míru snižiti. Následkem toho mléko stoupalo v ceně, a na mnoze nebylo ani k dostání. Pro stálé sucho  a vedro voda rapidně v studnicích a v kalech ubývala, až dokonce přestala. V této tísni obrátila se obec na císařský velkostatek, aby jí dovolil bráti vodu z vodovodu strenického, což obci za denní popletek 2  korun povoleno bylo. Kýžený déšť přišel až v září, než se začala řepa dobývati. Ovšem poměrně ku centům vydala řepa velmi malý výnos, tak ku příkladu ve Strašnově po korci vynesla toliko 6 metr centů.

 

    Zadání stavby nové školy

Dne 20 února téhož roku provedlo se v zasedání místní školní rady zadání stavby nové školní budovy. Offerty podaly 3 stavitelové – Antonín Herák z Mladé Boleslavi, Štěpán Krejčí z Velkých Všelis a  František Beneš z Bezna. Ku návrhu faráře I. Švejcara udělena byla stavba Františku Benešovi za nejnižší cenu 33 000 Korun. Stavbou se ihned započlo, takže byla 30. 6. zakončena a 4. září mohla obec naše slaviti slavnostním způsobem posvěcení nové školy.

Ve schůzi obecního zastupitelstva 19. 2. 1904 bylo usneseno ku námitkám učiněných obcí Sovinky předsevzato nové šetření o stavu staré školní budovy a na tomto základě odvolává se usnesení předešlé z usnesení a  obecní výbor jednomyslně dáti za starou školní budovu 12 000 Korun. Tedy celkový rozpočet jest následující:

1. za starou školní budovu                                                 12  000  Korun

2. za pozemky školní                                                          5 583 Korun

3. ze zemské banky vypůjčen na 50ti leté splácení            19 400 Korun

                                                                                       36 983 Korun

                                                                                Zbytek    33 983 Korun zůstal v pokladně

Stará budova školní použita k účelům obecním, a sice jeko radnice (I. patro) a  jako úřad poštovní abyt strážníkův (přízemek). Mimo tj. v I. patře byt pro jednoho soukromníka, mimo to jeden pokoj, v přízemí taktéž pro  dva soukromníky.

Ve schůzi obecního zastupitelstva 12. 3. 1904 bylo panem Václavem Svačinou navrženo, by se ze stodůlky školní zřídil byt. Pan stavitel František Beneš sděluje, že by úprava stála 1 845 Korun a potřebné dřevníky 500  Korun, nová tašková střecha 120 Korun. Návrh tento přijat a provedení zadáno panem Františkem Benešem za úhrnou cenu 2400 Korun.

 

   Svěcení nové školní budovy

V neděli dne 4. měsíce září 1904 oslavila obec zdejěí slavnostním způsobem posvěcení nové školní budovy. Pořad slavnosti budiž zde uveden:

Dopoledne: 1. O 6. hodině ranní budíček.

                  2. O desáté hodině zpívaná mše svatá a „Přijď, Ó duše svatá“.

                  3. Po mši svaté průvod ku nové škole („Slavnostní ouventura“ dechové nástroje, „Zpěv

                    slavnostní“ smíšený sbor vedený K. Bendlem.)

                  4. Proslov, který měl velebný pan farář zdejší I. Švejcar

                  5. Výkon svěcení

                  6. Odevzdání klíče panem předsedou místní školní rady řídícímu panu učiteli a odověď

                    téhož.

                  7. „Kde domov můj“.

                  8. Rakouská národní hymna

                  9. Prohlídka nové školní budovy.

Odpoledne :1. O půl druhé hodině oběd v hostinci na Šmerhově a ve Velké hospodě.

                  2. Večer o půl osmé hodině „Pěvecko hudební zábava“ v sále „na Šmerhově“.

Program.     1. Proslov

                  2. J.Sychra „Ten život“, smíšený sbor

                  3. Česká národní píseň „Ráda, ráda“, smíšený sbor

                  4. Antonín Dvořák „Na svaté Hoře“, pro piano

                  5. Fr. Vagner, „Sousedská“, pro ženské hlasy s průvodem piana

                  6. _,,_ „Čech“, smíšený sbor

                  7. Antonín Dvořák, „Slovanský tanec“, pro piano na 4 ruce

                  8. J. Bergmann, „Ptáče“, smíšený sbor

                  9. Moravská národní píseň „Vím já lučinu“, smíšený sbor

                  10. R Rozkošný, „Hanička“, mužský sbor.

Po vyčerpání programu „volná zábava“.

Za čistý výnos 60 Korun z „Pěvecko – hudební zábavy“ byly pořízeny chudé mládeži školní potřeby ku psaní a kreslení.

Slavnosti zúčastnilo se mnoho obecenstva z Bezna a Sovinek, ale i z širšího okolí.

V dubnu zemřel kapleník Dvořák (viz strana 103).

 

Odepsání daní

V tomto roce následkem neobyčejného a trvalého sucha, odepsalo c. k. zemské finanční ředitelství výnosem k 22. 12. 1904 číslem 204261/IX: na dani pozemkové      3 880 Korun 73 h

                                                                   na fond. přísp.               3 585 Korun 23 h

                                                                                                    7 465 K. 96 h

Z toho připadá na velkostatek: daní            1 769 Korun 85 h

                                               přirážek       2165 Korun 47 h

                                                celkem        3935 Korun 32 h